První lásky jsou ty, na které se nezapomíná, o kterých se píšou romány, skládají se o nich básně a především je to věc, která potká každého z nás. Někdy skončí dobře, ale někdy končí zklamáním a rozčarováním. První lásky jsou tu a vždy tu budou, nikdo z nás se jim nevyhne a i když ve většině případů končí spíše špatně, byla by škoda, kdyby tu nebyly.
První lásky si pamatuje většina z nás, jen málokdo z nás si ale uvědomuje, že první zamilovanost a její důsledek formuje naši osobnost docela zásadním způsobem.
Často totiž neseme následky prvního odmítnutí celý život ve svých vztazích. Vzpomínky na první lásku máme často velice kladné ale většinou jenom kvůli takzvanému zahlazovacímu efektu, kdy zapomínáme na ty špatné věci. Ony v nás ale většinou zůstávají, v podvědomí neustále doutnají, aniž bychom si to uvědomovali.
Pokud se vaše dítě zamiluje a láska není opětovaná, pak v první řadě nechte vše na dítěti a vůbec se do dané situace nepleťte. Poslední co děti chtějí slyšet jsou moudra rodičů o tom, že je láska k danému zpěvákovi pouze platonická a neopětovaná. Nesnažte se před dítětem moralizovat o prvních láskách, každý z nás si to musí prožít, a čím méně se do této situace pletete, tím bude situace lepší. Pokud bude dítě chtít o situaci mluvit, pak za vámi přijde a promluví si o tom s vámi dobrovolně. Pokud se tak stane, dítě si vyslechněte a neudělujte mu nevyžádané rady. Žádné „já ti to říkala“ a tak podobně. Snažte se být chápaví, milí a rozhodně dítěti nevyprávějte o tom, jak si v budoucnu najde milujícího partnera. Dítě potřebuje utěšit a rozhodně nemá myšlenky na to, že bude mít ještě někdy s někým vztah.
Jakmile se situace trochu uklidní a dítě nebere konec své lásky tak tragicky, můžete přidat nějaké vtipné historky z vašeho mládí, třeba se pobavíte společně a dítě bude vědět, že v tom není samo, že i máma s tátou neměli svoje první lásky zrovna jednoduché.
